| CZ MAPS - CZ EVENTS - CZ RouteGadget - MS2016 - ME2016 - JMS2016 - ČSOS - BÉĎA - IOF |
|
|
|
|
|
|
|
|
Nominační ohlédnutí 14.05.2008 | zobrazení 5604
HORSKÝ MIDDLE Vše začalo slunečně, ale poněkud nešťastně middlem v Rejvízu. Byl jsem tam 2x 3 hodiny vybírat místa pro kontroly a pak jsem ještě v den závodu celou trať roznesl. Stále ještě nemůžu pochopit, jaktože jsem nepoznal, že je to patnáctka. (Chyba sama o sobě vznikla tak, že jsem v jedné experimentální chvilce přehodil v OCADu měřítko mapy.) Chyba se stala, byla docela závažná a nejde odestát. Paradoxní na tom je jen to, že ještě nikdy jsem přípravě middlu nevěnoval tolik času. Co s tím? Fakta: závod proběhl, všichni naplno závodili, nikdo v cíli nezuřil, že bylo jiné měřítko. Závodníci tvrdili, že měli podezření už cestou na start, že něco nehraje - rozklusová mapka byla totiž taky v patnáctce. Mnozí si prý dokonce mysleli, že to všechno je součástí testování, že je to test flexibility. Musím na rovinu říct, že jsem nic takového neplánoval, na druhou stranu to ten test flexibility nakonec opravdu byl... A většina to ustála naprosto bez problémů, chybovost byla vzhledem k náročnosti lesa na běžné úrovni. Ti nejlepší dokázali nechybovat skoro vůbec, takže je vidět, že měřítko mapy v podstatě nepředstavuje problém. Proč? Závodník běhá podle objektů a podle směru. Vzdálenosti v lese nevnímáme absolutně, ale ve vztahu k prostupnosti terénu. Elitní borec se na trati během krátké doby přizpůsobí reálné rychlosti pohybu terénem a pak už se podvědomě orientuje podle toho. Proto je v případě špatného měřítka mapy nejrizikovější první kontrola, kde se ještě vychází z nějakého teoretického předpokladu. Záměna desítky za patnáctku je zákěřnější v tom, že patnáctka je hůř čitelná. To je problém, zejména pokud jsou na trati middlové úseky stojící na práci s detaily. A pak je tu samozřejmě délka tratě. Běžet 6.4 nebo 9.6km v horském terénu je sakra rozdíl. A middle se má běhat naplno. Pohledem do výsledků zjistíme, že pořadí v ženách nebylo délkou tratě ovlivněné vůbec - stav v cíli byl v podstatě totožný se stavem na divácké kontrole. U mužů se to trochu přesypalo - ze druhého místa spadnul junior Kody a na jeho místo se z jedenáctého fleku posunul Olaf, využívající po divácké spolupráce s Bingem. I některá další pořadí se trochu přeházela, odklesali hlavně Slováci. Proč nebyl závod zrušen? Na jedné straně stojí nesprávné měřítko, které z výše zmíněných důvodů nepovažuju za úplně zásadní problém, a pak také ona délka tratě, což už je horší, protože pokud by někdo nasadil middlové tempo od začátku, nemusel by vydržet (při pohledu na trať ale musí být evidentní, kolik ještě zbývá do cíle). Na straně druhé se ale tentokrát nejednalo o nominaci na middle a z middlu, jednalo se o jeden ze čtyř nominačních závodů, navíc v terénu, který je z hlediska ME totálně nerelevantní. Takže v tu chvíli převáží skutečnost, že závod se evidentně dal oběhnout skoro bez chyby, všichni to měli stejné, jen to bylo z fyzického pohledu mnohem tvrdší. Což v přípravě RD, kde se snažíme často jít cestou učení se z extrémů, nezaškodí. V neposlední řadě si myslím, že zrušení závodu by vzhledem ke všem okolnostem nikomu a ničemu neprospělo a jen by znevážilo špičkové výkony, kteří mnozí v lese podali... Kdyby to však byly letní nominačky, kde se bude rozhodovat o nominaci přímo na konrétní tratě, závod by s největší pravděpodobností byl zrušen. Opět se na tom všem dá najít i něco pozitivního. Před dvěma roky se pár našich zúčastnilo tréninkového kempu Švýcarů v Dánsku. Při měřeném tréninku middle bylo v lese neočekávaně obrovské množství nezakreslených polomů, což silně podrylo regulérnost. Naši pak vyprávěli, že žádný ze Švýcarů po doběhu nenadával ani jinak neventiloval negativní emoce. Tenkrát to z pohledu našeho týmu bylo zarážející... Letos na Rejvízu se ale náš tým v podobné situaci zachoval podobně. A v tom vidím velké plus, velkou sílu a zralost. Protože dál se posune ten, který je pozitivní a hledá chyby hlavně v sobě. Co ukázal samotný závod? Snažil jsem se trať připravit tak, aby to byla různorodá skládanka typických úseků pro daný horský terén: - travers kamenitým svahem - seběh svahem na kontrolu bez výrazných záchytných bodů - úseky se sníženou viditelností (odrostlé hustníky) - horské bažiny - dělší postupy přes oblasti kultivovaného porostu - ťukec ve skalnaté oblasti - možnost využít k postupu svážnici Trať jsme prošli na dataprojektoru, každý si mohl udělat obrázek, co mu dělalo největší problém. Vypíchnu některé zajímavosti: - potvrdila se velká náročnost delšího seběhu šikmo svahem - v hustnících se nijak extrémně nechybovalo; přesto se vyplatí neběhat tam bezhlavě rovně, je to riskantní - překvapil velký časový rozdíl mezi postupem rovně a po cestě na diváckou kontrolu (30-40" lepší cesta!) - to bychom si měli zapamatovat - ve skalách to bylo překvapivě celkem průběžné a nijak extrémně mapově těžké PANELÁKOVÝ SPRINT Kdo chce uspět na takové trati, měl by být běžecky rychlý, ale zároveň i koncentrovaný. To se ukázalo z mezičasů - relativně největší ztráty evidujeme na jednoduchou první kontrolu. Tady došlo k nejzávažnějším chybám (Kody a Mado), tady se také nechávalo nejvíc vteřin na dohledávce. Určitě se tak potvrdila znovu náročnost a význam startu při sprintu. Člověk se musí bleskově zorientovat. Nebo nemusí? Nevyplatilo by se investovat dvě vteřiny do klidného vyběhnutí? Lehká předcílová nekoncentrovanost se projevovala i při postupu na sběrku, kde někteří nabíhali na cílový lampion (Osin udělal to samé už ve Francii jestli se dobře pamatuju) a mnozí také neměli načtený správný roh plotu, čímž ztratili cenné vteřinky. Mapovat až do konce! Trať nabízela jen několik typů problému: - volbu postupu, většinou binárního typu zleva zprava - delší postupy, které jsou náročné tím, že je potřeba je celé zpracovat, načíst - aby si člověk byl jistý, že běží správně a nikde se nezasekne - volba nejkratší běžecké stopy přes zaplněná parkoviště ;) Mapa nebyla vůbec podle ISSOMu, ale neslyšel jsem na to jedinou připomínku. Ve chvíli, kdy se terén dá zgeneralizovat do modelu "paneláky a nějaké to drobení kolem", asi mapový klíč nehraje až tak velkou roli. Asi nikdo se na trati nestihl pozastavit nad tím, že na mapě jsou lampy a lavičky... Všichni měli příležitost nastudovat kartografii na rozsáhlé rozcvičovací mapce. Závod byl výsledkově na čele hodně vyrovnaný a na prvních místech se usídlili ti atleticky lépe disponovaní. Ale při pohledu do mezičasů a na ideální čas je patrné, že tam u mnoha borců rezervy byly. Pokud se někdo bude připravovat speciálně na sprint, bylo by dobré zařadit do suché přípravy hodně stavby a posuzování postupů. Při rozboru mezičasů jsme si ve většině případů měřením jednotlivých voleb dokázali, že v takovém typu terénu se naběhaná vzdálenost do značné míry projeví na čase. Proto je dobré být schopen zvolit tu nejkratší variantu postupu. Podobný typ problému jako v LOBu (ale tam je to složitější vzhledem k proměnlivé kvalitě stop). Při přípravě sprintu jsme se po zkušenosti s ukradenou kontrolou v Prostějove soustředili hodně na zabezpečení tratě. To nakonec dopadlo na jedničku, trať vydržela celou hodinu a čtvrt. Při přípravě závodu se ale totálně opomenula jiná důležitá věc - místo na předzávodní odskočení, což je uprostřed města docela problém... Proběhlo to, nepátrali jsme po tom jak si to kdo vyřešil (třeba Šurgi byl v restauraci). Příště bychom neměli zapoměnout naplánovat i to. KOPCOVITÁ KLASIKA Ačkoliv vybraný prostor není tak členitý jako area Konice, vykazoval vlastnosti, které se z hlediska MS hodí - prudké svahy, rychle běhatelné pasáže (tady hlavně po lepších traverzových cestách), místy skalkovito, místy hustníky. Tratě se nakonec ukázaly tak akorát, jen Bingo se prý zase nestihl úplně unavit... I tady zalaškoval šotek - verze mapy pro ROB, která zahrnuje rokli a stráně u Boskovic, je z roku 2004. Na té se běželo. Pak existuje ještě verze bez rokle, ale z roku 2006, tudíž aktualizovaná. Na většině mapy to bylo jedno, jen skrze jeden velký hustník vedla "nová" cesta, o které někteří pečliví věděli a pro postup jí pak využili. Klasika však takové anomálie absorbuje, výsledek to nijak významně neovlivnilo. Novou mapu pro nominačky nám asi nikdo nikdy nevěnuje... Večerní rozbor u dataprojektoru opět odhalil některé zajímavé věci. V prvé řadě výhodnost využití kvalitních cest - opět se jednou ukázalo, že v kopcovitém terénu s prudkými svahy se vyplatí vyhledávat cesty, které jsou v porovnání s terénem výrazně rychlejší. Šetří sílu a umožňují mnohem rychlejší běh. Ukázalo se to při Kodyho vítězné variantě zprava spodem na dvojku, při obíhačce na pětku, při extrémní výhodnosti varianty spodem na devítku, při Sosákově obíhačce na klukovskou šestnáctku, při Bingově cestovce zprava na devatenáctku. A nakonec i při porovnání obíhaček a postupů přímo na předsběrku. Našly se naopak tři postupy, kde už byly obíhačky moc dlouhé (i díky tomu, že se na nich i tak dost stoupalo): na trojku, na sedmičku a na osmičku to bylo jednoznačně výhodnější rovně. Časové rozdíly v cíli byly výrazné, jak už to většinou v případě nominační klasiky bývá. Výkony těch nejlepších byly nesporně na úrovni světové špičky, ti ostatní alespoň vidí, kolik jim schází. I v tomhle případě hraje fyzička prim - stejně disponovaní závodníci pak volbou postupu a drobnostma na dohledávkách soutěží v oblasti plus mínus dvě minuty... V mužích ještě do poloviny stíhala Binga skupinka několika lidí s odstupem 2-4 minuty. Ve druhé půli ale vítěz jasně dominoval. I o tom je ten long. EXPERIMENTÁLNÍ HROMAĎÁK S myšlenkou nějak otestovat štafetovou kapacitu (schopnost běžet v balíku, zvládat stres a rušivé vlivy) jsem si pohrával už dlouho. Současné štafety jsou specifická disciplína. Je to krátké, extrémně rychlé a hodně kontaktní. Po letošních úspěšných hromaďácích na kempech v Maďarsku a ve Francii se zdálo, že by to mohla být cesta. V neděli se na Valchově na start postavilo docela početné startovní pole, což takový závod potřebuje. I proto je skvělé, že do toho s námi šli Slováci. Zvolená metoda okruhů a následné společné části odráží aktuální podobu hromadného startu jednotlivců podle IOF (SP SWE 07) a navíc testuje jak schopnost proplout rozfarstovanou částí bez větších ztrát, tak i umění zvládnout drama společného závěru. Takový závod je rozhodně potřeba hodnotit s vědomím, že to nikdy nemůže být 100% fér jako třeba klasika s šestiminutovým intervalem. Hodně záleží na farstování, občas vám někdo někde pomůže v dohledávce nebo chvíli někomu "běžíte záda". V závěru můžete mít smůlu, nemusíte správně vyhodnotit jeden detail a propadnete se o několik míst. Přesto přezevšechno se zase jasně prosadili ti nejlepší, a shodou okolností byli úplně na špici naši rozbíhačí, což beru spíš jako zajímavou náhodu. (I když Betova suverénnost v takovém typu orienťáku je v poslední době zcela výjimečná.) Mírným nedostatkem je fakt, že v x-tém kole už člověk část terénu poměrně dobře zná a díky tomu se taky dělají rozdíly v tom, kdo už kde běžel nebo ne. Zároveň to klade zvýšené nároky na koncentraci, nepolevit i když už to někde znám. V ideálním případě by bylo dobré tratě víc rozhodit do šířky - to ale v maličkém prostůrku na Valchově nešlo. O to častější oční kontakt, o to vyšší tlak. Hromaďák jako poslední závod série také simuluje obvyklou situaci, kdy závodník nastupuje do štafet v únavě - štafety bývají poslední závod šampionátu. Únava se promítá nejen do fyzického výkonu, ale zároveň má obrovský negativní vliv na psychiku. Unavený člověk je negativnější, úzkostnější, má sklon chybovat. O to větší pozornost je potřeba věnovat mentálnímu nachystání na závod a na projití všech možných pocitových scénářů, které mohou nastat. Snad i tenhle závod přispěl k tomu, že se někteří v tomto ohledu poučili. DALŠÍ POKUS V LÉTĚ Nominačky na MS a AMS nás čekají relativně brzy - na přelomu června a července. Je to asi osm týdnů, které dávají možnost s výkonností ještě pořádně zahýbat. Zařadit ještě najaký objem a pak správně vyladit. K tomu je potřeba mít cíl a srovnané priority. Ještě předtím však absolvujeme ME a Euromeeting. Ať se vám povede prodat to, na co máte. /Radovan tisk |
 osobní weby
reprezentantů
|
| právě probíhá | |
|---|---|
| dnes neprobíhá žádná akce RD | |
| následující akce |
|---|