CZ MAPS  -  CZ EVENTS  -  CZ RouteGadget  -  MS2016  -  ME2016  -  JMS2016  -  ČSOS  -  BÉĎA  -  IOF
   dospělí    junioři    vše   |    NOVINKY    AKCE   REPREZENTANTI    DOKUMENTY    PODKLADY   METODIKA   









Norský "dlouhotraťařský" model
aktuálnější než kdy jindy?

 
28.11.2003 | zobrazení 4995
Veivalg a Skogsport se v několika článcích zaměřily na otázky tréninku a požadavku na objem tréninkové práce, která je pro úspěch v současném OB zapotřebí.

Je dobré, že se někdo takovými problémy zabývá a pochybuje o letitých přístupech. Ale zrovna tak tvrdím já, který se zabývám tréninkem vytrvalostích disciplín několik dekád, že základy úspěchu zůstávají stále stejné.

Práce je nutností

OB je aerobní výkon na stejné úrovni jako např. vytrvalostní běhy mimo dráhu nebo 10.000m na dráze. Pokud se říká, že nové - "krátké" - disciplíny v OB kladou odlišné požadavky na přípravu, je to jistě míněno v rovině orientační techniky a taktiky. Ale určitě by byla chyba takto uvažovat v souvislosti s fyzickou přípravou.

Jak sprint, tak krátká trať (middle) jsou extrémně aerobní disciplíny - nedají se vůbec srovnávat s např. 800 nebo 1500m, kde se běžec značnou část tratě pohybuje nad anaerobním prahem.
Sprint se běží 15 minut. Jakkoliv se na to podíváte, současná špička (existuje několik výjimek) by v drtivé většině "nakoupila" na této trati minutu od těch závodníků doby minulé, kteří měli nejlépe rozvinutou rychlost na rovném podkladu - jako např. Jan Fjaerestad nebo Truls Nygaard. Důvod, proč se například čtyřicetiletý Havard Tveite prosazuje nadále ve sprintu je ten, že stále neztratil tolik ze své aerobní kapacity a zároveň má skvělou ekonomiku běhu.

Prahový trénink

Mluvíme-li v současné době o tréninku na vytrvalostní disciplíny, stále se mluví o "prahu". Prahový trénink je zkratka k dobrým výsledkům. Zároveň jsme svědky toho, že stále více mladých borců si stěžuje na tzv. přetrénování. To lze však zřídkakdy svádět na objem tréninku. Důvodem je skutečnost, že množství tréninku je prováděno kolem úrovně anaerobního prahu. Spíše by se to mělo nazývat "chybný trénink" než "přetrénování". Mimochodem - prahový trénink není žádná novinka a byl známý už v 70. letech.

Norský "dlouhotraťařský" model

V polovině 70. let ho provozovaly takové veličiny světového OB jako Jan Fjaerestad (2. na MS v Dánsku 1974) a Egil Johansen (vícenásobný mistr světa). Koncept staví na metodách Arthura F. Lydiarda, novozélandského kouče, který stojí za vzestupem úrovně běžeckého sportu ve Skandinávii. Ne, že by tehdejší norští reprezentanti v OB nestačili běžecky právě v rámci OB, ale jen zřídkakdy se prosazovali proti specialistům. Vlivem nájezdu na nový model se postupně skupina asi 10-12 závodníků zlepšovala na všech tradičních testovacích tratích pod časy, které byly dříve označovány za solidní. Základem přístupu je výstavbové období, kdy běžci naběhají 200 i více kilometrů za týden v pohodovém nebo o malinko rychlejším tempu. Ke konci 70. let naběhal Jan Fjaerestad kolem 16000 km za rok - zřejmě skandinávský rekord.

Jak se to dělá?

Cca 2/3 času v období objemového tréninku by mělo být absolvováno "pohodovým klusem". Další 1/3 může zahrnovat klubové intervalové tréninky (třeba kilometry), jednou za týden by pak mělo být běháno delší tempo - ale ne "do krve". Značná část tréninku může být prováděna na kole a na lyžích.
Zranění, která známe ze současného vrcholového OB, jako jsou různé natažené, přetížené svaly a chronické záněty okostice, je velmi těžké se zbavit. Nejlepším způsobem jak se jim vyhnout je trénovat více, ale ne příliš velkou intenzitou.

A to ale nikomu neradím, aby to dělal jako jan Fjaerestad: tedy aby běhal 16000 km ročně.

Hans L. Werp / Veivalg (časopis norské OF)
(přeložil Radovan)

 
tisk
týmová zóna        
osobní weby reprezentantů
právě probíhá
dnes neprobíhá žádná akce RD
následující akce
Orientační technika
= schopnost čtení mapy + pamět + držení směru + rozplánování postupu + volba postupu + dohledávka. Není to zrovna nejjednodušší, že?
dráha osobáky | limity

© 2014-2015 Český svaz orientačního běhu / Czech OF
web: RN