18.10.2016 | zobrazení 5209
 
Ve Švýcarsku dvakrát v top10


Povedlo se! Vojta Král a Miloš Nykodým zakončili své letošní úspěšné působení na světové scéně průnikem do desítky a v celkovém pořadí SP jsou na 13. a 18.místě.

Smíšené štafety aneb bludný panelák

"Jo, celkem stabilně, spokojenost. Ale šíleně to klouzalo." Honza Petržela může být s výkonem ve finálových mixech spokojený. Mistrovství světa nakonec ze zdravotních důvodů neběžel, tam za něj šikovně zaskočil Miloš. Tohle tak byla další z mála šancí, jak si zkusit tuhle disciplínu na světové úrovni. Výsledkem stíhačky na druhém úseku je solidní půlminutová ztráta na Kyburze, ale i krvavé koleno. "Tyhle boty na mokrém chodníku brutálně kloužou..." Koneckonců, to asi pocítili všichni – pršet začalo se začátkem závodu a přestalo až před vyhlášením...

"Ale jo, celkem to šlo." Denisa na posledním úseku ještě pár míst stáhla. "Asi jsem tam nenechala běžecky úplně sto procent, ale jinak tam rezervy moc nebyly." I to je úspěch. Už tři týdny se vždycky přes týden snaží vyléčit z lehčího nachlazení a na víkend se mobilizuje na závody. Sezóna už je přenatažená, tělo protestuje. S vidinou volna a vynechané klasiky ho ještě jednou přemluvila, i když tentokrát už to bylo váhání až do samotného odjezdu.

Při neúčasti řady týmů finišuje Denisa desátá, v redukovaném pořadí osmá. Loňské čtvrté místo nám tentokrát uteklo o dvě minuty. O slabším výsledku české čtveřice v lesoparku na předměstí Aarau rozhodly dvě identicky stejné obří chyby. "Hned za startem jsem nějak nestačila včas odbočit a zaběhla jsem až za ten další velký panelák," sype si na hlavu popel Jana, která tak už na první kontrole celého závodu nabírá ztrátu kolem čtyřiceti vteřin. Čelo je beznadějně pryč a ztráta narůstá na minutu a půl.

Po solidním druhém úseku vyráží na trať Vojta – a cílem je pokusit se o podobně úspěšný hon jako při MS ve Švédsku. Jenže hopla! "Taky jsem to nějak nepohlídal a zaběhl jsem za ten další dům." Rychlost byla evidentně solidní, ale český kufr zatížilo dalších čtyřicet vteřin. A to je v téhle disciplíně zavazadlo, které vás srazí na perón... A po nepovedeném závodě navíc výzva na dopingovou kontrolu coby trest pro utnuvšího se mistra tesaře.

Český tým získal i tentokrát nějaké body, i když spíše za účast. V celkovém pořadí SP v této disciplíně jsme po kvalitních výkonech na ME (5.) a MS (6.) obsadili sedmé místo. Zbytek týmu se po dřívějších zkušenostech s nepříliš přínosným působením našich béček v tomhle závodě tentokrát plně soustředil na hlavní výzvu víkendu – klasiku v echt českém lese.

Top10 číhá v ostružiní

"Well done!" Ano, devátý, dvanáctý a třináctý flek v závodě SP je silný výsledek a tak naše kluky v týmové zóně sem tam někdo uznale poplácá. "Mrzí mě ten motýl, mohlo to být ještě lepší. Ale i tak je to paráda!" září Miloš, který se devátým místem dokázal poprvé nabourat do vysněné světové desítky. Po naběhnutí téměř dvaceti kilometrů zaostal o pět minut za fenomenální dvojicí Kyburz-Lundanes. Jen o půl minuty víc strávil na trati Honza Petržela, který po slabším úvodu právě s Milošem dokonce část tratě běžel. "Pokazil jsem ten delší postup na dvojku a Dým mě pak i díky kratší farstě o ty tři minuty postupně docvaknul." Po další půlhodině však větvení naše závodníky zase rozdělilo a Ňuf se už podruhé doběhnout nenechal. Dvanácté místo znamená vyrovnání individuálního maxima, kterého dosáhl před dvěma roky právě ve Švýcarsku. "Na doběhu jsem se zase stačil rozsekat," krčí pak v cíli rameny nad svým znovu silně zakrváceným kolenem. A to se jen chvíli předtím přišla jedna Švýcarka přeptat jak že to včera dopadlo s tím rozedřeným závodníkem...

A lékárna se tentokrát opravdu hodila... Pája Kubát běží taky skvěle a třináctým místem konečně zabíhá výsledek, na který už delší dobu výkonnostně má. "Zapíchnul jsem si do paty klacek," hlásí ale překvapivě hned po doběhu. "Zkoušel jsem to vytáhnout, ale nešlo to..." Zouvá se a ejhle - dovnitř se ježí asi sedmimilimetrový kolík, který prorazil kůži na patě. Hotová španělská bota... "Moc to nebolelo, dalo se s tím běžet," lakonicky utrousí celkově spokojený Pája a člověk si mimoděk vzpomene na slavné mokvající puchýře Petra Losmana. Inu, klasika není pro slečínky.

Ale i slečny a paní ji běhají. A i přes aktuální diskuze o dalším zrovnoprávnění žen metodou prodloužení tratí je pořadatelé rozhodně nijak nešetří – dvanáct kilometrů je hodně férová výzva a výsledné časy většiny závodnic se podobají těm mužským. Ta absolutní špička je ale jinde - vítězná Švýcarka Wyder zvládla i s jednou větší chybou prolétnout trať rychlostí přesně šest minut na kilometr! Porovnáním lze dojít k hypotéze, že na českém mistrovství na klasice by mezi muži bojovala o velkou bednu... Šestá v cíli už ztrácí devět minut!

Jana Knapová je při neúčasti Denisy v tomto závodě naší jedinou zkušenější závodnicí a jistě by ráda navázala na solidní podzimní výkony na Euromeetingu a české klasice. Ještě po hodině to vypadá slibně a drží se v patnáctce. V závěru však, i po dvouminutové dohledávce jedné jámy, klesá až na konečné 21.místo. A jestliže Jana s takovým výkonem moc spokojená být nemůže a už vyhlíží možnost jak se přes zimu tréninkem zase nasměrovat do vyšších pater, tak Bára Hrušková se svým 28.místem nezklamala. I v dalším mezinárodním závodě se jí, jako nováčkovi na téhle úrovni, podařilo zaběhnout kontrolovaně. Cenných bylo nejen třináct bodů do SP, ale i pozávodní zjištění, že při plném využití potenciálu lze v takovém závodě reálně pomýšlet i na prestižních top15.

Svěťáky jsou skvělá příležitost pokusit se relativně bez tlaku uplatnit svou kapacitu a udělat průlomový výsledek. Svěťáky jsou ale i skvělou příležitostí ten tlak si vytvořit, podlehnout mu a vlastním počínáním si vyrobit pádnou motivaci pro mnohem pragmatičtější a koncepčnější přístup v závodech příštích ;) Navigační strategie má svá pravidla a ta je třeba chladnokrevně dodržet na oblasťáku stejně jako na svěťáku. To je ten klíč od další úrovně. A po Švajcu si to určitě hodně zafixuje třeba Ondra Semík, třebaže zaběhl celkově velmi důstojný závod.

On ten úvod závodu byl tentokrát technickotakticky hodně vyšponovaný. Závodníci startují po dvou a netuší, že mají stejnou první kontrolu. Tam na ně navíc čekají kamery a fotoaparáty. A zatímco polovina závodníků může díky lehčí farstě takový frontální pokus o prolomení autonomie vyřešit klasickým banálním úprkem ve směru další kontroly, na tu druhou polovinu čeká poměrně složitá úvaha při volbě postupu... Tahle jednička přitom nabízí všechno možné, jen ne potřebný klid. Extrémně obtížný moment! Už právě tady ztrácí Ondra zhruba dvě minutky, které ho v cíli dělí od hranice absolutní spokojenosti, kterou by bylo zopakování podobného výkonu jako při domácím mistrovství. A stejná past zaklapne i za Majdou Tužilovou, pro kterou to jsou vůbec úplně první životní metry v závodě světové úrovně. A hned takový špek ;)

Úplně nejmladším Čechem na startu je ale Jonáš Hubáček, ročník 1995, který naskočil do týmu na poslední chvíli za zraněného Tomáše Kubelku. Zatímco při odjezdu z Prahy se zpozdil o dvě hodiny, ve vlastním závodě většinu nástrah kontrolovaně ustál a svůj hlavní úkol tak splnil. "Nemám teď takovou tu rychlost na cestě. A v závěru mě v motýlu chytly křeče, to se mi nikdy nestává. A určitě to nebylo kvůli délce, to bylo v pohodě." Šestnáct na šestnácti za Kyburzem je teď opravdu v pohodě, za čtyři roky to klidně může být jen čtvrtina.

V roce 2012 jsme v blízkém Langenthalu běželi nominačky na mistrovství světa. Terén byl velmi podobný – v zásadě česká morfologie, česká vegetace, hustá síť hodně rychlých cest a poměrně hodně podrostu, ne vždy dostatečně vykresleného v mapě. První tři naši muži tehdy po stabilních výkonech doběhli v minutě, stejně jako tentokrát v Aarau. Vliv terénu na schopnost prodat svůj potenciál je u většiny závodníků stále ohromný.

A ačkoliv to bylo hodně podobné jako v naší domovině, přece jen je to z hlediska volby stopy jiné. Obecně vysoká kvalita komunikací a těžko odhadnutelná zarostlost lesa způsobují, že je nutné mnohem víc zvažovat využití cest a řada realizovaných postupů může pro nezúčastněného pozorovatele působit až nesmyslně. Ano, vážně, někdy se tu vyplatí obíhat i bílý les ;)

Kromě úvahy "cestou – necestou?" nabídla letošní trať i zajímavý formát – úvodní hodinu tvořily dva okruhy, navíc ještě vzájemně nafarstované. Takový závod se sice nedá v první části nijak sledovat a obtížná je i jeho následná analýza, nicméně výrazným benefitem je rozdělení závodníků a možnost použít delší startovní interval – zde to byly tři minuty. Novinkou jsou pak situace, které známe z klasického lyžování – závodník vybíhá ze startu a sbíhá se se závodníky, kteří běží do dalšího kola.

Pódium zůstalo v popelnicích

"Kolik, jen osmnáct? Aj, škoda!" Ve finálovém závodě sezóny dělilo Vojtu na osmém místě jen osmnáct vteřin od druhého Kyburze. A ty tam dneska možná i nechal... "Jednou jsem naběhl do průběžného plotu, kde byl ale ostnáč. A vedle vysoké popelnice. To nejde vidět z mapy. Musel jsem to oběhnout. To mohlo být třeba osm vteřin. A na třináctku jsem tam naběhl moc po paměti a zaběhl jsem doleva místo doprava. Dalších pět šest vteřin." S Vojtou jsme se dohodli, že vynechá klasiku a pokusí se udělat "velký" výsledek. Skoro se to povedlo. Osmé místo je i tak skvělé, Vojta končí letošní sezónu jako sedmý sprinter v pořadí světového rankingu – a to mu ještě fatálně nevyšlo finále ME.

Klasiku vynechalo i několik dalších silných jmen, a všem se to vyplatilo. Emil Svensk, Martin Hubmann, Tim Robertson, všichni do šestého místa. Ten long byl určitě znát. To dokázali zlomit jen sprinteři z podstaty. Fascinující je pak z toho pohledu výkon Švéda Leanderssona – už samotný náskok ve sprintu by byl ohromující. Když ale vezmeme v potaz, že Jonas den předtím klasiku nejen nevynechal, ale dokonce si na ní tenhle "sprinter-specialista" zaběhl pátým místem své životní maximum!...

Sobotní klasiku vynechala i Denča – původní záměr byl podobný jako u Vojty, nicméně nakonec to byla vzhledem k aktuálnímu stavu pragmatická nutnost. "Zašla jsem co jsem mohla," konstatovala pak v cíli po čtrnáctém místě naše letos zřejmě nejlepší žena. Fajn! A teď to chce pořádný odpočinek... A stejně to asi vidí i Jana, do jejíchž výkonů se s každým závodem víc a víc vpisuje půlroční série nemocí a neustálého ladění. Třicáté šesté místo. Prostě je na čase obrátit list...

Ve finálovém áčku nakonec běželi i další tři naši kluci – a chvíli to vypadalo i na další skvělý výsledek, protože Honza Petržela se po šesti minutách držel na desátém místě. Jedna hodně nepovedená volba, kde ztratil 24" na Vojtův nejrychlejší mezičas, ale ve vyrovnaném závodě znamenala propad o patnáct míst. Miloš Nykodým ztrácel už od startu, u silových typů je ta klasika hodně znát. Pája Kubát pak zvolil několik mazaných postupů, ale také se jednou nachytal na měřítko a v souboji "nesprinterů" zaostal za Lundanesem o 50" – ten doběhl 21. Téměř stejně jako Pája zaběhl stejnou trať v B-finále Jonáš Hubáček – a to stylem "on sight" ;)

Finále SP 2016 – Švýcarsko Aarau – výsledky a GPS


© Český svaz orientačního běhu / Czech OF