Objemový kempík jsme letos nasměřovali na Teplicko, kde to moc neznáme a situace tam navíc umožňuje snadno realizovat zamýšlený hybridní program. Nahoře lyžujeme, dole běháme skoro bez sněhu. Navíc v unikátním terénu.
Rekapitulace mapové části:
Salesiova výšina poprvé
Na české poměry velmi atraktivní vrstevnice, navíc jen 5km od boudy, dole pod kopcem.
Terén hodný MČR na krátké trati. Teď krásně průhledný i průběžný, v létě to musí být dramaticky jiné. Listnáče. Ale o to přesně jde, to nám nejde, s tím se málokdy na našich závodech pereme.
První okruh ve východní části byl pro mnohé zapeklitý, ve druhém už došlo k srovnání mířidel.
Mimochodem - i to právě ukazuje, jak zásadní roli má relevantní model, pořadateli tak často podceňovaný.
Vítězství techniky nad přírodou. Sedí nejen na uměle vytvořený intrikující reliéf, ale hlavně na způsob vzniku mapy.
Běželi jsme totiž na počítačově vygenerované mapě (vrstevnice a vegetace), doplněné o zákres cest a větších bažin z leteckého snímku.
Na trať jsme vyráželi s napětím, jestli to bude použitelné.
Napětí se ale po pár kontrolách změnilo v euforii, protože mapa spolehlivě zobrazovala většinu z mnoha detailů a dokonce i vegetace zdařile naznačovala průběžnost.
Netřeba dodávat, že terén je svou navigační náročností zcela unikátní a dá se přirovnat například k věhlasnému Clermont Ferrand. A stejně jako ve Francii i tady to bude asi v létě zelené peklo.
Každopádně příště už to nepovede jen od bažiny k bažině ;)
Díky Olafovi za geniální tip!
Mapovou část soustředění završil downhill middle, který ale byl, jak se ukázalo, downhill jen v první polovině ;)
Nicméně snadno průběžný terén umožňoval orienťák ve vysoké rychlosti, s důrazem na preciznost a zvládnuté detaily.
V takovém závodě je každá minuta ztráty hodně a i tak je potřeba si to vyhodnotit. Ve srovnání s předešlýma fázema to sice bylo lehčí, ale klíčová otázka přesto zní - dokázal(a) jsem to dát bez chyby?!